Za posledních 30 let došlo v oblasti fotografie k radikální změně. Ne, teď nemám na mysli technický pokrok a digitalizaci. Myslím tím tu věc, že fotoaparát má prakticky každý člověk a většina těch sebevědomých se  tím pádem považuje za fotografa. Je to ale hluboký omyl a setkal jsem se s tím v různých skupinách na internetu mnohokrát. Je to asi jako kdyby jste si koupili stradivárky a hned se považovali za houslistu. A čím lepší housle tím lepší interpret. Možná vám to přijde přehnané, ale je to tak.

Být fotografem znamená v první řadě zvládnou fotografické řemeslo. Když jsem byl mladý a vzal poprvé foťák do ruky , tak kromě rad k čemu slouží clona ,čas a jak je používat, bylo že musím dbát toho, aby mým milovaným nerostly stromy z hlavy. Z ní to úsměvně, ale znamená to jediné. Dobrý fotograf se musí umět dívat. Někomu je to dáno, někdo se to musí nadřít a někdo se to nenaučí nikdy. Musí se naučit základům skladby obrazu, základům kompozice,musí umět zhodnotit kvalitu a intenzitu osvětlení a podle záměru zvolit místo,úhel a směr záběru.

Často jsem se setkal s názorem, že když to tak dotyčný fotograf vyfotografoval, tak je to jedinečné a tím pádem skvělé. To je jako když kuchař uvaří z těch nejlepších ingrediencí, podle receptu, ale výsledný pokrm není k jídlu.

Takže co s tím. Fotografické řemeslo má tu výhodu, že se ho můžete naučit sám. Když budete pilný, sebekritický a věnujete tomu hodně času. Dnes se nabízejí rychlejší cesty ve formě workshopů a dokonce přístupného studia na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Ale pozor! Žádná škola z vás vynikajícího fotografa neudělá. K tomu je potřeba notná dávka talentu ,píle a štěstí. V každém případě vám ale ukáže cestu, naučí vás řemeslu a vaše fotografie budou v každém případě stravitelné. Tak dobré světlo.