Ještě jednou se vracím k pojmu erotika, protože se stále častěji setkávám s odporem  ba přímo  strachem při vyslovení toho slova. Ano až tak daleko nás dotlačil ten zrůdný komerční moloch prodejné erotiky. Místo radostného pocitu, jemného chvění a úsměvu, toto slovo považujeme za nepatřičné  a řada z nás už za ním vidí jen pornografii.

Přitom erotika se netýká jen fyziognomie těla, ale právě naopak. Je integrální součástí veškerého lidského dění, pocitů, myšlenek tužeb a radosti ze života. Je protipólem smrti a společnost, která erotiku degraduje jen na Venušiny záležitosti se stává společností smrti.

Láska je svazována úřední mocí, různými předsudky a pokrytectvím. Moderní sexualita je mnohem více unifikována než dříve. A proto zde musí hrát ozdravnou funkci právě erotika. Jsme zaplaveni bezduchým sexuálním  šuntem a proto řada z nás touží tím silněji po umělecky silných výpovědích a třeba i pornografických.

Pornografie existuje od samého počátku lidstva. Původně však sloužila spíše kritice náboženství a politiky. /např. Felicien Rops viz obr./ Dnes má pornografie  bohužel jen vzrušovat. A dělá to navýsost pokleslým způsobem uvádějíc konzumenta do jakéhosi virtuálního světa ,ve kterém se pohádkové bytosti obdařené těmi největšími nástroji, oddávají největšímu vzrušení, a to  tření dvou epitelů. Jako když liščím ohonem třete ebonitovou tyč ,což má mít za následek elektrizující vzrušení :-). Bylo by to k smíchu, kdyby to nebyla hořká  pravda.Všechno má svůj pornografický potenciál a naše psyché má mocnou potřebu oduševnělého porna. Proč si to nepřiznat. Prozrazuje to nenasytný hlad lidí po něčem, co porno jen přibližuje. A zde vidím velkou příležitost pro tzv.nemravné umělce a to nabídnout lidem lepší alternativu k této tupé pornografii.